Osudový ostrov Siargao

Kdykoliv slyším znělku Objektivu, bleskurychle se mi navodí atmosféra běžné neděle mého dětství. Připomíná mi to, jak jsem toužila jako dítě objevovat pestrý a vzdálený svět. Východní a jihovýchodní Asie mě vždy přitahovala. 

Předminulou neděli jsem si takový moment při návštěvě rodičů znovu připomněla. A dokonce jsem nečekaně objevila v televizi reportáž z filipínského ostrova Siargao, kde jsem strávila celých 5 let svého života (2011-2016). Koho by to zajímalo, pusťte si video ze záznamu.

Co mě zaskočilo

Ze své zkušenosti dodávám, že se mi nejvíc stýskalo po lidech, především rodině a přátelích, které jsem nečekaně a neplánovaně opustila. Ani se nedá popsat ten pocit a co se uvnitř hlavy odehrává, když netušíte, kdy své blízké zase uvidíte. A stále nepřestávám být vděčná za svůj návrat ke svým kořenům.

Z praktických věcí mi obrovsky chybělo dokonale suché a vyžehlené oblečení, kvalitní boty; mamčina svíčková a babiččiny kynuté buchty. 🙂 O takových vásánách, což jsou v józe lana zvyků a návyků, jsem neměla ani tušení, dokud se jich člověk nepokouší zbavit a vymanit ze závislosti.  

Po návratu do Evropy jsem si znovu zvykala zpátky na jiný “sociální vesmír” a na rychlé tempo ve všem, jezdit po dálnici autem mi dělá potíže doposud. A ve snaze se znovu aklimatizovat jsem mnoha přátelům lokalitu svého pětiletého pobytu nijak zvlášť nestihla představit. Proto dnes odkazuji na 1. reportáž z iVysílání Objektivu z 28.května. Pokud vás to někoho zajímá a nedaří se načíst video z odkazu, který přikládám, zkuste si to najít samostatně. 🙂

Plusy a mínusy

Rychlou poznámkou ve formě plusů a mínusů vás třeba namotivuji si reportáž vyhledat a nebo se nechat inspirovat k navštívení tropické oblasti nebo dokonce Filipín. Třeba.

Plusy ostrova (tropické podnebné pásmo)

  • usměvaví lidé všude kolem (dostatek sluníčka a absence ustavičného stresu a strachu o svou budoucnost hrají svou roli)

  • reálný život tady a teď (tempo života je mnohem pomalejší a život tak neprotéká mezi prsty)
  • teplé a horké počasí celý rok

  • zelená barva vegetace osvěžuje nejen oči ale i duši

  • tričko, kraťasy a žabky jako celoročním běžným oblečením  

  • neuvěřitelně teplá voda Tichého oceánu (voda jako kafe) 

  • ráno východ a večer západ slunce ve stejnou dobu (+- 1 hodina rozdíl mezi létem a zimou), což skvěle umožňuje pravidelný režim v čemkoliv po celý rok
  • monzunové období zde není klasické – okraj monzunového pásma zajišťuje střídání nepravidelných srážek se sluníčkem místo celodenních nekončících dešťů

  • asi 32 druhů banánů (v Evropě většinou neznámé), skutečně šťavnaté a žluté mango

  • běžně dostupné kokosové mléko pijete přímo z kokosu a potom se dosytíte bílou dužinou

  • surfing pro začátečníky i pokročilé  (7 cm dlouhá jizva na mém levém lýtku mi na můj amatérismus v surfingu a ploutvičku surfboardu jiného amatéra již nedá zapomenout)

  • domluvíte se běžně anglicky

  • malé letiště přímo na ostrově

Mínusy ostrova

  • stále přítomné vlhko, takže mokré oblečení dokonale neuschne ani po třech dnech

  • komáři, švábi a jiný nebezpečný hmyz

  • hadi a ještě jednou hadi 🙂 (ti prostě patří do všech tropických oblastí)

  • rychlý růst vegetace – neustálá údržba prostředí

  • pitná voda – jedině balená

  • cestovat lodí nebo trajektem na jiný ostrov trvá celkem dlouho (po návratu ale oceníte, že projet naši zemi můžete za jeden den a všechny města jsou tak vlastně všem lehce dostupná)

Určitě bych si vybavila mnoho dalšího, ale na to, že jsem chtěla na začátku odkázat hlavně na reportáž, jsem se rozepsala až dost. Třeba tento příspěvek odšpuntuje můj blok se k této etapě mého života veřejně vyjadřovat. 🙂 Mějte se hezky a přeji nám všem trochu toho skutečně teplého letního sluníčka.