Jsem typ člověka, co chodí na schůzky s předstihem. Když něco slíbím, snažím se to splnit a nedělat si “z pusy trhací kalendář”. Pokud hrozí, že něco nesplním, neslibuji to. Se svou Lunou v Panně potřebuji ve věcech mít systém, pořádek a musela jsem se lehkosti a plynutí vývoji událostí cíleně učit.
Od narození dcerky jsem ustoupila od mnohých svých plánů, představ, jak co musí být a mnohem častěji dělám výjimky a přistupuji na jiná nová řešení. Týká se to nejen vztahů, provozně organizačních věcí, ale zasahuje to i do mé profese a vnímání Feng Shui. 🙂
V čem dělám výjimku?
Ještě před několika lety bych se rvala za to, že je třeba ctít soukromí rodičů – manželů – a jejich ložnici nesmí nikdo kromě jejich dětí navštěvovat. Navštěvování nebo nakukování do ložnice narušuje soukromí, intimitu a vztah mezi partnery.
Ale ouha, realita je nyní v mém rodinném soužití prostě jiná. Někdo z návštěv nás přirozeně respektuje a do ložnice nám nechodí. Některým návštěvám to dokážu asertivně vysvětlit, ale v některých případech, a to především u bližších členů rodiny, jsem na to prostě “srabák”. Než se hádat a prosazovat si to na silu i v době, kdy si dítě návštěvu do ložnice vede za ruku, jsem rezignovala. Dělám výjimky, možná až moc často. 🙂 Sice to má za následek, že nevnímám pak ložnici jako svou intimní část bytu, kde bych si nechávala osobní věci vystavené, ale věřím, že to bude dočasná záležitost.
Můžete si udělat průzkum ve svých návštěvách i vy.
- Kdo VÁS přirozeně respektuje a do ložnice vám nechodí? Aniž byste jim to museli předem oznamovat?
- A koho jste si pustili možná až příliš k tělu a aniž by mu to připadalo divné vám do ložnice bez optání rovnou nakráčí?
Jak moc sdílet domov s návštěvou?
Náš domov zajišťuje zázemí, ochraňuje naši energii a jen my si rozhodujeme, s kým budeme náš prostor sdílet. No jo, ale musím sdílet opravdu všechen prostor? No, určitě nemusím.
Svůj domov sdílíte se svými blízkými, ale často vás navštíví i vzdálenější rodina, přátelé, známí, spolupracovníci. Když je pozvete domů, je to projev velké otevřenosti a vstřícnosti. Podle mě se v dřívějších dobách lidé ve svých domovech navštěvovali mnohem více než nyní. Především na vesnicích, kde se také více znali a byli si blíž. Dnes se často kontakt vyřeší přes mail, telefon nebo mimo domov.
Každé návštěvě otevíráte okno do vašeho života. Dovolujete jim poznat vás i celou rodinu mnohem důvěrněji. Můžete je inspirovat nebo naladit na témata, na která by venku nepadla vůbec řeč. Při nejmenším zaručeně podle stylu zařízení, fotek, knih nebo obrazů, které doma vystavujete.
Zpátky k ložnici
Běžně se podle Feng Shui doporučuje nenechat vstupovat přátele, rodiče, tchýni, tchána, celkově NIKOHO DALŠÍHO KROMĚ DĚTÍ do ložnice manželů.
Mnohdy se tak ale prostě stane. Především v menších bytech a s malými dětmi se to nedá uhlídat. Není to tragédie, ale rozhodně pokud vám to vadí, nepřekračuje hranici, která by vám nebyla příjemná. Třeba budete mít větší odvahu si to prosadit mnohem důsledněji než já.
A proč s tím tolik nadělám a tolik to řeším?
Protože postel je pro většinu populace jediné místo, kde se střídají vědomé a nevědomé stavy – bdění, snění, duchovní pohroužení, intimní a orgasmické stavy, proto je to posvátný prostor, kam by nakukovat opravdu každý nemusel.
Nehledě na předměty, které máte kolem postele. Ne vždy je chcete sdílet s okolním světem. Standardně bývá kolem postele lampička, budík, brýle, kniha. Později třeba zuby ve sklenici 🙂 To asi nikoho nepohorší. Ale někdo tam chce třeba mít své nejosobnější nebo i intimní předměty.
Co do toho patří? Například erotické pomůcky, u puberťáka třeba “lechtivý” časopis, fotky a obrázky svých milovaných, oltář, růženec, modlitební kniha, kontroverzní kniha… A to už prostě obhajovat nebo ukazovat každému nechcete.
Co k posteli rozhodně nepatří? Mobil, notebook a televize kvůli elektrosmogu, zrcadla, květiny s ostrými listy…
Více na téma postele zmiňuji ve článku Klidný spánek pro miminko ZDE >>>
Ještě bych ráda zmínila dva Feng Shui poznatky k tématu návštěv. Spíše je vnímejte jako inspiraci k zamyšlení, než jako fakt který platí ve všech případech. Samozřejmě na četnosti návštěv a jak dlouho se u vás návštěva zdrží, má vliv více faktorů. I to, jakým hostitelem jste a jak moc máte rádi společnost. Přesto se můžete zamyslet nad těmito dvěma poznatky z hlediska dispozice domu:
1. poznatek - Jídelna
Pokud máte umístěnou jídelnu blízko hlavního vchodu (nebo pokud je od vchodu na jídelní stůl vidět), mohla by se opakovat situace, že návštěvníci chodí, hodně toho sní a vypijí a rychle odejdou. Nebo naopak hrozí druhý častý případ, že se návštěva zdrží, zapovídá se a možná až nepřiměřeně dlouho setrvá.
Oba případy totiž upozorňují na to, že nemáte dostatečně chráněnou jídelnu. Buď vás návštěva vyčerpá onou rychlou konzumací pohoštění nebo svým dlouhý pobytem.
Jídelna je místo, kde se schází celá rodina nejčastěji. Je to místo symbolicky propojené s rodinným štěstím a soudržností. Pokud se vás tento případ nechráněné jídelny týká, pak existují opatření, které by měly chránit jídelnu. Nerada dávám obecné doporučení, že vám pomůže zvonkohra nebo křišťálová koule zavěšená v polovině vzdálenosti mezi vstupem a jídelnou. (I když to samozřejmě může pomoci). Obecně se přikláním ke konkrétním, praktickým opatřením, kterými se dá ošetřit konkrétní prostor. (Někde pomůže zavírat dveře, jinde přesunout jídelní kout do jiného místa, zavěsit vhodně květinu, zrcadlo… Možností může být mnoho).
2. poznatek - Hostovský pokoj
Další částí bytu, která se přímo dotýká návštěv, jsou hostovské pokoje. V menších bytech tuto místnost nahradí rozkládací pohovka v obýváku. Tady nehrozí tolik, že by se host příliš dlouho zdržel. Pokud nemáte extra pohodlnou pohovku, většinou po první noci host dobrovolně opouští váš domov.
Ideálně jsou dobře umístěné hostovské pokoje blízko vchodu, tedy v PŘEDNÍ části domu. Pokud jste se rozhodli přenechat jim nejlepší soukromé části domu, čímž jsou zadní části domu, pravděpodobně tam návštěvu máte ještě nyní. 🙂
Když jsem vedla konzultaci s jednou klientkou z Japonska ohledně jejího domečku a rodinné situace, stěžovala si, že její již dlouho dospělý syn se drží stále doma a nemá se k tomu, aby se osamostatnil. Takový typický mamánek.
Když jsem zjistila, že synáček má svůj pokoj v nejzadnější části domu a ještě k tomu veškerý servis, bylo takřka jasné, proč tomu tak je. Domluvili jsme se, že vyzkouší výměnu pokojů a syna přestěhuje do hostovského pokoje v přízemí mnohem blíže ke vchodu do domu. Není to pro matku jednoduché rozhodnutí, ale paní cítila nutnost situace a doporučení uskutečnila. Při druhé schůzce po několika měsících mi potvrdila, že se věci začaly hýbat. Syn začal chodit častěji mimo domov, žít více společenský život, stýkat se s vrstevníky. I když stále bydlel s rodiči, začal se více orientovat do světa a vše se začalo ubírat správným směrem.
Host nebo Hostitel?
I když se občas objeví chvíle, kdy nemám dost sil pečovat o návštěvu a musím ji odříci nebo odložit, obecně mám návštěvy ráda. Dovolím si tak sdílet život s ostatními lidmi a pouštím je do svého světa a prožívání.
Jak to máte vy?
- Máte rádi návštěvy u sebe doma?
- Jste častěji HOST nebo HOSTITEL?
Napište mi své postřehy a vaše zkušenosti.
Přeji samé akorát dlouhé a hlavně příjemné návštěvy. 🙂 Lenka
Jako architektka fengshuistka se zaměřuji na poradenství v bydlení. Baví mě inspirovat lidi v zařizování jejich domovů a tvořit harmonický prostor tak, aby byl krásný, osobitý, praktický a umožňoval růst.
Autorka eBooku O rekonstrukci – jak ušetřit čas, nervy i peníze.
Získejte eBook zdarma Příprava na renovaci, z hlediska správného načasování ZDE