Klidný spánek pro miminko

STARTOVNÍ PODMÍNKY

Na každé děťátko má obrovský vliv prostředí, místo, země, klima, jazyk,… ve kterém vyrůstá, do kterého se narodí. Již od prvního nadechnutí se malé miminko musí aklimatizovat na tento pestrý svět.

Duše si předem vybírá a plánuje ke svému poslání správné rodiče, vlohy, podmínky a prostředí ke splnění svého životního úkolu.  Prvním nadechnutím si zvyká dítě nově na svůj pravidelný dech, sluneční světlo, vlhkost, teplotu, hlasy a mnoho nového.

Jedinou jistotou je mu bezpečí maminky a tatínka, na které si již zvykalo v prenatálním období. Maminka hraje samozřejmě plnou a nezastupitelnou úlohu ještě několik let. Ale i tatínek promlouval jistě k děťátku svým hlubším hlasem, hladil bříško a navazoval vzájemný vztah ještě před narozením a budoval tak jejich vztah.

A právě prostředí a prostoru, do kterého se naše „malá“ ale již kompletní osobnost narodí, se budeme věnovat v tomto článku.

STAV SNĚNÍ A BDĚNÍ

Než bude děťátko prozkoumávat vzdálenější teritoria svého světa, který se rozšiřuje v závislosti věku a pohybových možnostech dítěte, zastavíme se hlavně v oblasti našeho bytu, ložnice a dětské postýlky.

Umístění postýlky hraje zásadní vliv na klidný a zdravý spánek dítěte. Nejen díky tomu, že dítě prospí většinu dne.  Tím, že tráví mnoho času ve stavu snění je jemné a velmi duchovní, stále propojené s božským principem. Také bdělý čas miminka se v prvních měsících odehrává spíše v jiném jemném vnímání, jakoby děťátko bylo jedním krůčkem na zemi a druhým stále v duchovních sférách.

Oba stavy (spánek i bdělé jemné vnímání) jsou důležité pro správný vývoj psychiky a zdraví. Proto každý předmět i drobnost kolem lůžka děťátka i maminky má velký vliv.

Tím, jak dítě roste, se ve dne probouzí více a více do bdělého stavu – beta vlnění, kde jemné stavy již nejsou v takové míře a automatičnosti… Avšak přirozený kontakt s duchovním světem si plně uchovává přibližně do věku 4 let, někteří i více.

DOSPĚLÁCKÉ SNAŽENÍ

V dospělosti se nakonec více či méně úspěšně snažíme naladit právě na tento nám z dětství známý stav pomocí meditace, jógy, rozjímání, adrenalinovými aktivitami, pravou láskou atd. 

Vztah k vnitřními dítěti, které si v sobě neustále nosíme, ovlivňuje mnohé úspěchy a neúspěchy v dospělosti. Mnohdy pak hledáme v terapiích vnitřního dítěte cestu ke štěstí, k úspěchu, ke svobodě, sami k sobě. 

Tedy to, co je pro malé dítě přirozené, se bez tréningu postupně vytrácí a naši hlavu a vnímání zaplňují více a více informace a rozum…

DÍTĚ NÁŠ UČITEL

Podporuji přístup k dítěti jako učiteli, který má čistý kontakt k duchovním sférám. Svou intuici má vyladěnou a na rozdíl od dospělých má nezatížený a nedeformovaný názor na mnohé situace. Pouze je neumí popsat a vyjádřit. 

Je fajn, když rodič učí a vychovává svým životem, ale je i v mnohých případech učený a jeho vlastní dítě mu je velkým příkladem…

Proto pokud vás dítě

• za ručičku táhne z nějakého místa pryč

• nechce si hrát s každým

• nejde mu usnout na cizí posteli

respektujme rozhodnutí děťátka, i když vždy neznáme správné příčiny, proč tak jedná.

SPOLU NEBO SAMO

Několik světových studií se zaobírá, zda je pro dítě lepší spát v postýlce samostatně od co nejmenšího věku nebo v posteli se svými rodiči… Osobní zkušenost a zdravý selský rozum napovídá, řiďte se každý svou intuicí. 

Tak jako všechna zvířátka v přírodě si své potomky hýčkají, chrání a mazlí svým vlastním tělem a dotekem.  I my maminky si jistě správně rozdělíme čas, kdy uspíme miminko u sebe, pomazlíme, ukonejšíme, uklidníme a kdy je vhodné ho již uložit do postýlky, kde bude mít vymezený a ničím, nikým nerušený svůj osobní prostor a klid.

Každé dítě je jiné, někdo potřebuje více dotyku a péče, někdo jiný naopak vyžaduje více svobody a volnosti již od prvních měsíců. Jistě to každý pozná.

Naše dcerka chtěla první půl roku spát sama v postýlce a moje pohyby jí rušily. Po půl roce se mi „navezla“ do postele a už se ode mě nechtěla hnout. 

DĚTSKÁ POSTÝLKA

Mnoho maminek v mém okolí souhlasí, že dítě (děvčátko i chlapeček) je potřeba si „vymazlit“, aby se pak nebránilo dotyku ani v dospělosti.

Nejen proto by postýlka v prvních měsících života měla být co nejblíže posteli maminky, aby vnímala dobře své děťátko a aby ho i v noci „přikryla“ svou aurou, která v uvolněném stavu maminky dosahuje minimálně do velikosti kružnice dvou metrů od jejího těla.